Muzeum starých strojů

Konec výroby motorů Ig. Lorenz

... aneb doplnění a upřesnění dříve publikovaných článků o firmě Lorenz a jejích stabilních motorech.

Firma Magneton se jmenovala od svého založení jen "Magneton" nikoliv PAL Magneton. Přídavek PAL ke jménu Magneton se připojil až v roce 1946 po znárodnění a pozdějšího začlenění do podnikového ředitelství PAL (průmysl auto-letecký).

Magneton

Pro firmu Magenton byl výrazným mezníkem rok 1930. Bylo započato s konstrukcí elektrické výzbroje pro lidové automobily Aero. V roce 1933 započal závod s dodávkami kompletních souprav pro Aero t.j. dynam, relé, rozdělovačů, cívek, spouštěčů atd. Do výroby byly zavedeny postupně soupravy pro Aero 30 a Aero 50, Z5 Expres. Avšak druhá světová válka zabrzdila vývoj Magnetonu.
V r. 1941 odkoupila Magneton Zbrojovka Brno a zajistila pro firmu větší budovu na Hulínské ulici (bývalá firma Färber). Po celou válku pak mimo výrobu pro automobily, které potřebovala německá armáda se vyráběly dílce pro jiný válečný průmysl např. pro ponorky. Závod byl hned po válce znárodněn, protože patřil ke Zbrojovce Brno.

Lorenz x Magneton

Po začlenění výrobních prostor firmy LORENZ do podniku PAL Magneton nebyla úplně zastavena výroba a opravy motorů LORENZ - případně výroba náhradních dílů. Motory typu EBN byly předány do Slaviamotoru Napajedla (bývalá firma Pařík). V PAL Magnetonu zůstala výroba motorů EA benzino-petrolejového s odpařovacím chlazením a výroba a expedice náhradních dílů případně generální opravy plynosacích motorů. Tato skupina výroby byla přestěhována do původních prostor firmy Magneton v domě pana Ordelta bývalého majitele Magnetonu na Komenského náměstí v Kroměříži.
V roce 1954-55 převzal tuto strojírnu Okresní průmyslový kombinát v Kroměříži. Do vedení dílny přišel schopný Ing. Netopil, který se snažil výrobu zejména moderního motoru EA obnovit, což se mu částečně podařilo. Největší potíže byly se zajišťováním kvalitních odlitků ze šedé litiny zejména hlavy motoru a motorové skříně (frémy) což byly dílce, jejichž formování byly složité a které musely být vodotěsné. Další potíž byla s opracováním frémy, protože dílna neměla vodorovnou vyvrtávačku a opracování se dělo v kooperaci na původním stroji na dílně generálních oprav v PAL Magnetonu, což bylo později odmítáno.
Přesto se v průběhu roku 1956 podařilo vyrobit asi 30 nových motorů EA. Export měl velký zájem na výrobě motoru EBN, který byl pohonou jednotkou pro určitý druh vibračních válců, které šly na export. Žádný jiný současně vyráběný motor se pro tento stroj nehodil bez toho, aby se celý válec musel překonstruovat. Export požadoval pro rok 1957 asi 25 ks těchto motorů. Výroba byla převzata zpět ze Slaviamotoru, který tento motor vyrábět nechtěl.

Konec výroby motorů Lorenz

Se zpětným převzetím výroby přišel i dostatečný počet odlitků frémy, ale další velká obtíž byla v nedostatku výkovků ojnic, protože zápustka na ojnice se ztratila. Zápustku se nakonec podařilo zadat do výroby. Koncem roku 1956 ale odešel z vedení dílny Ing. Netopil pro neustálé neshody s vedením podniku OPK (Okresní průmyslový kombinát). Série 25 motorů EBN byla sice v roce 1957 dohotovena, rovněž i menší série motorů EA, ale to už byly poslední vyroběné motory.

V průběhu let 1956-57 zajišťovala tato strojírna asi s 25 lidmi ještě výrobu a expedici náhradních dílů starších motorů LORENZ a generální opravy plynosacích motorů. Definitivní konec výroby pak ukončila koncem roku 1957 delimitace podniku OPK do šesti krajských podniků. Strojírna na Komenského náměstí připadla do Kovoslužby Uherské Hradiště, kde s touto výrobou nechtěli mít nic společného. Tím tedy definitivně zanikla výroba motorů LORENZ.

Tato kapitola z výroby motorů LORENZ v OPK Kroměříž jsou mé vlastní vzpomínky - nastoupil jsem zde na podnikovém ředitelství OPK jako technik po vojně v říjnu 1955.

text: Ing. Boris Dvorský