Muzeum starých strojů

Oračky jedou

"Život práce, smrt je klid,
nutno dřív žít, než umřít,
dělnou rukou zkypřit zem,
než-li do ní ulehnem."
- J. V. Sládek
Oračky jedou do podzimní práce

Poslední úroda je sklizena a pozdní podzim odvál sychravým dechem zlato se stromů a zeleň s polí. I nové ozimy jsou již zasety. Jen na lánech určených pro jarní osev se pilně orá a hrubá brázda za brázdou se řadí za ostrými noži a vyleštěnými deskami pluhů.
Orba je symbolem těžké práce. Je základní přípravou půdy známou z nejstaršího pravěku, kdy první člověk musel zkypřit tvrdou zemi, aby mu zaseté sémě dalo potravu. Od té doby pak rok co rok musí být země orbou nakypřena, propracována a obrácena, aby byly vráceny živné látky, splavené celoročními dešti do spodiny, svrchním vrstvám ornice a tím i příštím kulturám v ní zasetým. Dokonalé propracování ornice, její provzdušnění a provlhčení, podporuje chemickou a biologickou činnost a zrání půdy. Tyto podmínky jsou základem dobrého zdravotního stavu a rentabilních výnosů všech zemědělských kultur.

Zabrala. Pára se stala otrokem člověka. Ušetří namáhavou dřinu lidem i potahům.

K orbě a kypření půdy vůbec se používá nejrozmanitějšího nářadí a strojů. V dobách dávných to byla různá rádla, percháky a háky, upravená nemnoze ze silných větví, nebo zhotovená ze dřeva, kterými tehdejší zemědělec pracně a nedokonale půdu zpracovával. Tato orebná nářadí se používala ve formě téměř nezměněné až do nedávna. Obrat v konstrukci orebného nářadí nastal teprve počátkem devatenáctého století. V té době bratranci Veverkové sestrojili, po řadě dlouhých pokusů, ruchadlo "Veverče", zhruba podobné dnešním pluhům. To již připravovalo půdu velmi dokonale a přispělo velkou měrou ke zvýšení rentability tehdejší zemědělské práce.

Současně s vývojem a zdokonalováním ruchadla se přišlo na myšlenku nahradit velkou spotřebu tažné síly zvířecí silou motorickou, v tehdejší době parním strojem. Po několika pokusech byl v roce 1856 parní pluh tak zdokonalen, že nabyl pro zemědělce velkého významu. Po dalších zlepšeních se parní pluhy udržely až do našich dnů a budou sotva jiným systémem nahrazeny.

Vlevo: Uhlím a vodou musí být oračky dobře zásobeny.
Vpravo: Ocelové lano sviští a nesmírnou silou tahá pluh od jednoho konce lánu ke konci druhému.

Pára, která se stala otrokem člověka, byla zapřažena i do služeb zemědělství. Úžasnou silou a neúnavně tahá těžký mnohoradličný pluh, za blyštící se a skřípající ocelové lano od jedné lokomobily k lokomobile druhé, která stojí ve stejné rovině na protilehlých koncích oraného lánu pole.

Orba parními pluhy je dokonalá a rychlá a na velkých, zemědělsky obdělávaných plochách jakostí provedené orby skoro nenahraditelná pro jarní osev okopanin. Přes zimu nesmí zůstat ani kousek pozemku nezorán. Proto se při parní orbě využívá času co nejlépe a typicky zvonivý hřmot oraček, jak se parním pluhům říká, který se střídavě ozývá s obou konců oraného lánu, uslyšíme na podzim od časného svítání do pozdního soumraku a až do zámrzu.

Pluh dotáhl brázdu a obrací se.
časopis KVĚTEN 40 / 1947