Muzeum starých strojů

Ignác Lorenz

Firma Ignáce Lorenze byla založena r. 1887 jako "První kroměřížská strojírna a slévárna" a rodinnými příslušníky byla vedena až do roku 1948, kdy byla zestátněna.

Zakladatelem firmy byl Ignác Lorenz starší, (1849 - 1918), který začínal svoji pracovní dráhu jako hlavní strojník v cukrovaru v Hájku u Opavy. Měl čtyři syny a dvě dcery. V roce 1887 se odstěhoval s rodinou do Kroměříže a ve dnech 24, - 28, září 1887 tam koupil v Hulínské ulici budovy č. 185/5 a 261/7 a založil Strojírnu a slévárnu železa. Dílna ovšem od počátku nepracovala jako slévárna, ale Lorenz se šesti dělníky založil napřed dílnu na opravy zemědělských strojů. Na počátku totiž firma vyráběla hospodářské stroje, secí stroje, pohrabovače sena pro koňská spřežení a až později stabilní motory, které se staly hlavním pracovním programem. Stabilní motory s vertikálně a horizontálně uloženým pístem se začaly vyrábět až po roce 1905. V roce 1908 se již firma zúčastnila se svými výrobky kroměřížské !Jubilejní všeobecné hospodářsko-průmyslové výstavy", která byla pořádána pod patronací Jeho císařské a královské výsosti, arcivévody Františka Ferdinanda.

Továrna Ig. Lorenze

Po smrti Ignáce Lorenze v roce 1918 převzali firmu jeho dva synové, starší Vladimír a mladší Ignác. Vladimír Lorenz vystudoval technické vědy, dosáhl titulu inženýr, oženil se a bezdětný zemřel roku 1929. Po smrti Vladimíra převzal vedení celé firmy Ignác Lorenz mladší. Vyučil se strojnímu řemeslu a kolem roku 1903 začal studovat brněnskou průmyslovku. V období první světové války firma Lorenz musela přeorientovat svoji výrobu na výrobu pro válečný průmysl, jako všechny větší strojírenské podnikyté doby.

Ve druhé polovině roku 1925 se z Austrálie po třiceti letech zpět do vlasti vrátil kroměřížský rodák Ing. Jan Kvapil. Po vyučení odešel z Kroměříže do Prahy a odtud později přes Berlín, Anglii do USA. Nakonec se usadil v Austrálii. Po příjezdu zhotovil prototyp nového magnetického zapalování o nízkém napětí s podmínkou, že bude odzkoušeno na Lorenzových stabilních motorech. Ty již v té době dostali na "Krajské výstavě zemědělské techniky" v Novém Městě nad Metují nejvyšší ocenění. V roce 1930 vyrobil Pal Magneton pro firmy Lorenz a Aero na 2283 kusů magnetického zapalování typu R3 a DR3 o nízkém napětí.

V obchodním rejstříkubyla 14. srpna 1926 při Obchodní komoře v Uherském Hradišti přihlášena dílna o rozměrech 6 x 11 m s přízemím a prvním patrem, která byla upravena z bývalé hospodářské budovy ve dvoře domu 105 na Komenského náměstí. Tak vznikla firma Pal Magneton. Základním výrobním programem této firmy v letech 1926 a 1927 byla výroba magnetického zapalování nízkého napětí (odtrhovacích magnet). V září 1926 se započalo s malovýrobou odtrhovacích magnet S11 pro firmu Lorenz. Firma Bosch nestačila totiž dodávat do Čech své výrobky, a proto se započalo s výrobou magnet v Kroměříži. V roce 1927 byla dále vyráběna rotační a odtrhovací magneta pro firmy Lorenz, bratří Paříkové (později, po určitou dobu, vyráběli stabilní motory pod názvem Lorenz), Wichterle a Kovařík, Klíma, Dobrý a Pujman. Všechny tyto typy magnet byly vyráběny podle patentu Ing. Jana Kvapila, tehdejšího technického ředitele Pal Magneton.

rozpracované motory na dvoře továrny

V krizovém období let 1932 - 1936 měla firma nadbytek výrobků. Odbyt se jen velmi těžko realizoval. Ignác Lorenz mladší však zaměstnance nepropouštěl. V letech 1929 - 1930 naopak otevírá dislokované pracoviště své firmy v Ostravě s názvem Ignác Lorenz, a.s. Ostrava. Zde byly údajně vyráběny naftové stabilní motory. V roce 1936 však toto pracoviště bylo zlikvidováno.

V průběhu let 1905 - 1948 firma Lorenz vyráběla všechny druhy stabilních motorů. Převážně však na pohon benzinem. V počátcích byly vyráběny s vertikálně, později s horizontálně uloženým pístem. Tyto stabilní motory se používaly ve všech oblastech zemědělské praxe(zvláště motory o výkonech 2, 3, 5, a 8 HP) a byly těžištěm výroby. Motory s vyšším výkonem byly určeny i pro pohon elektráren. Výkon stabilních motorů se pohyboval v rozmezí od 2 až do 85 HP. Firma měla i velmi široké spektrum zahraničního obchodu. Mnoho výrobků vyvážela do Argentiny, Bavorska, Maďarska, Polska, Portugalska, Rakouska, Podkarpatské Rusi i Jihoafrické Unie. V roce 1948 před zestátněním si přála Jihoafrická Unie odkoupit od firmy celou dvouletou produkci, avšak po znárodnění z obchodní transakce sešlo pro obchodní a ekonomickou nedůvěru.

Firma Lorenz byla znárodněna v únoru 1948. Výroba byla roztříštěna. Částečně převedena do firmy Pal Magneton v Kroměříži a do Motor Union České Budějovice. Takto výrobní program firmy Lorenz úplně zanikl. Po znárodnění firmy byl Ignác Lorenz mladší ve svých šedesátipěti letech napřed vykázán z bytu, pak z domu a později mu byl přidělen náhradní byt v Kroměříži. Ignác Lorenz zemřel v červenci roku 1953 v Kroměříži v podnájmu, několik měsíců po smrti své manželky Ludmily.

foto: archiv muzea, text: Ing. Petr Novák, CSc., MZe ČR, se souhlasem autora
převzato z publikace "Historie zemědělské techniky", Profi Press

Výzva: Pokud jste vlastníky nějakých historických dokumentů či jiných relikvií souvisejících s tematikou tohoto článku, budeme rádi za možnost získat tyto do našich sbírek, a to jak originály, tak i kopie. Pomozte nám při pátrání v naší technické historii a ozvěte se prosím na kontaktní e-mail.
V případě, že jste vlastníky přímo nějakého starého motoru, nebo jen jeho torza či dílů, budeme vám rovněž vděčni za možnost získat tento do našich sbírek.